Jak se chovat u lékaře:

Každý z nás potřebuje čas od času pomoc lékaře, vyšetření, či ošetření. Obvyklou představou je, že jako pacient přijdeme k lékaři s nějakým problémem, a on jej vyřeší. Jak jsem v minulých článcích uvedl, lékař je jenom člověk, ne vždy se plně soustředí, ne vždy má dostatečné znalosti a ne vždy jej pacient zajímá. Nemám potřebu kolegy pomlouvat, ale opakovaně jsem potřeboval lékařskou péči v rodině, a opakovaně jsem konstatoval fakt, že kdybych nechal ošetřujícího lékaře dělat ošetření dle jeho uvážení, byl by výsledek opravdu špatný. A to je alarmující.

Je nepopiratelné, že jako lékař mám podstatně větší možnost do průběhu léčby zasáhnout, než má klasický pacient laik. Nicméně existují jisté zásady chování pacienta u lékaře, které používám i já sám, a tyto zásady vám poskytnou jak lepší péči, tak i větší pozornost lékaře.
1)    Jdete-li k lékaři, musíte si uvědomit, že čím podrobnější informace lékaři poskytnete, tím je větší pravděpodobnost správné diagnózy. Lékař by měl vždy odebírat takzvanou anamnézu, a tedy měl by se i ptát na vznik onemocnění, jeho projevy, problémy, či bolesti, které máte. Je zcela zásadní si připravit tyto informace, o svých problémech přemýšlet předem, ujasnit si okolnosti, za jakých se problémy objevily, představit si svoje chování a jednání, kontakty s ostatními lidmi apod. Tedy, čím podrobněji svoje problémy a pocity popíšete, tím lépe. Často jsem se setkával s pocity pacientů, že vlastně nechtějí lékaře „otravovat“, problémy bagatelizovali, bylo nutné z nich informace páčit. Jestliže lékaře svými podrobnými informacemi „otravujete“, pak jděte k jinému lékaři.
2)    Buďte u lékaře aktivní, tedy ptejte se, ptejte se, ptejte se. Jestliže vás lékař posílá na nějaké vyšetření, nechte si vysvětlit, proč vás tam posílá, co se z výsledků může zjistit, ptejte se, co si o nemoci myslí, ptejte se, jestli to může být i něco jiného, atd. Nechte si popsat RTG, CT snímky, nechte si vysvětlit výsledky laboratoří, ptejte se na průběh operace, ptejte se na možné komplikace, ptejte se na to, zdali při vaší operaci budete potřebovat krev, ptejte se na možnost autotransfuze, ptejte se na vedlejší účinky medikamentů, které vám lékař předepíše. Jinými slovy, chtějte veškeré možné informace od lékaře. Nenechte se odradit jeho neochotou.
3)    Chtějte u lékaře vždy, VŽDY!, písemnou kopii zápisu, vyšetření, či kontroly, chtějte kopie veškerých vyšetření a to i laboratorních, RTG, všechny tyto kopie se zakládejte doma do desek, budete-li dávat svému obvodnímu, či praktickému lékaři zápisy z kontrol, či vyšetření u jiných lékařů, pak originály se ponechte, a lékaři dejte fotokopie. Opravdu se Vám vyplatí toto dělat. Jednak vždy, když od lékaře chcete písemný zápis jeho práce, tak lékař zpozorní, a začne víc myslet, jednak tím získáte přehled o provedené léčbě, máte doklady, informace, můžete s těmito informacemi jít na konzultaci i k jinému lékaři, nehledě na to, že v případě jakékoli soudní pře jsou tyto podklady k nezaplacení.
4)    Každý rok si od své zdravotní pojišťovny vyžádejte výpis z vašeho účtu u této pojišťovny. Máte na to právo, je vhodné si provést kontrolu toho, co lékaři pro vás dělali. Jenom mimochodem, já sám jsem z výpisů zjistil, že si přednostka jedné kliniky v Praze, účtovala neoprávněně výkony, které nikdy neučinila. Pochopitelně klinika musela tyto čerpané finance vrátit, ale jenom proto, že částka byla necelých pět tisíc korun, nešlo o trestný čin. Zlaté pravidlo „důvěřuj, ale prověřuj“, zde platí na 100%.
5)    Léčba lékařem by měla být založena na důvěře mezi lékařem a pacientem. Lékař bez důvěry pacienta nemůže léčit, a pacient nemůže nevěřit svému lékaři. Bohužel vás musím vyzvat k tomu, abyste věřili lékaři pouze tehdy, když si to objektivně zaslouží. Je složité posuzovat lékaře, mnohdy mají pacienti důvěru k lékaři proto, že jim je příjemný, a ne proto, že by je odpovědně léčil, navíc mnozí lidé jsou ochotni věřit čemukoli. Takže je pouze na vás, jestli si zachováte objektivní odstup od práce lékaře. Vždy přemýšlejte, ptejte se, a když máte pochyby, jděte konzultovat i k jinému lékaři. Zdraví máte pouze jedno a stojí za to o něj pečovat.
Na závěr bych pouze rád uvedl, že já sám vždy konzultuji s více lékaři, vždy se ptám, navíc si vše ověřuji v lékařských publikacích, když se jedná o obory, ve kterých nemám potřebné znalosti. Vždy si vyžádám veškeré zápisy, veškeré popisy, často si vyžádám v elektronické formě i RTG snímky, CT snímky, či snímky z magnetické rezonance. Mám na to stejně jako vy, právo, a nemocnice vám tyto podklady musí dát. Nebojte se být „nepříjemným“ pacientem. Lékaři jsou milí a přívětí do té doby, než se objeví nějaký problém. Pak je rázem z milého lékaře velmi úsečný, uzavřený člověk, který urychleně staví hradby z odborných výrazů, ohání se postupy lege artis, schovává se za Lékařskou komoru a právníky nemocnice.